Výrok "když je ochotnej pořídit si promyšleně levobočka, tak je hajzl" považuji za sporný. A proto i další z toho vyvozovanou myšlenku, že provede něco levobočkovi a jeho matce.
Beru to tak: v manželství jsou řekněme dvě děti. Pokud by přibylo třetí, zdroje na péči o ně (finanční, časové, citové) bude otec dělit již ne dvěma, ale třemi (velmi zhruba pojato, např. u citu to tak být nemusí - není to koláč kterého kousnutím ubude...). Pokud to třetí dítě je manželské, všechno je v pořádku. Obvykle nevzniká pocit, že by se těm prvním dvěma něco bralo, že by byly poškozeny. Pokud to třetí dítě je levoboček, nastane silné odsouzení otce co hajzla. Proč? Protože svoje prostředky nevynakládá na manželské dítě, ale na nemanželské? To je dle mého problém pro manželku, jelikož sňatkem se domnívá (doufá) že má zabezpečeno, že bude pečováno o její děti, její geny. Ale pro děti by to problém být neměl (leda takový, jako když přibude třetí manželské dítě). Pokud ovšem víme, že mnoho rodičů pečuje o nepokrevní děti (mám na mysli adopce apod.), tedy ta humanita = pečovat o děti takové, nikoli výlučně "můj genetický materiál" je ve společnosti přítomna, proč je tak odsuzováno levobočkování?
Při představě, že můj manžel má dítě s jinou, mě nejímá zděšení, ale zvědavost. Problémy v takové situaci vznikají pouze z toho, že nastavením společnosti je nutné obvykle levobočky tajit. Je jasné, že pokud rodina tře bídu s nouzí, tak pořizovat si plánovaně levobočka je nerozumné, ovšem dle mého stejně tak pořizovat si třetí dítě do rodiny