Právě proto, že lidé jsou jenom lidé, nemám blízko ke generalizacím typu "tato skupina je lepší a má větší patent na pravdu než jiné skupiny". Tím nijak nevylučuji to, že ti, kteří usilují o duchovní život, zpravidla ve svém životě věnují více prostoru sebereflexi a snaží se o zachovávání principů a zákonů, které jim jejich víra vštěpuje. Ale příslušnost k jakékoli náboženské skupině ještě sama o sobě člověka lepším neudělá.
Co se týče toho povídání - já jsem nepsala, že nemám ráda, když někdo mluví o své víře, ale že se na věci víry nevyptávám druhých, protože mně samotné vyptávání na toto téma není milé
. Pokud kdokoli svobodně o své víře mluví, pak pravděpodobně ví, proč to dělá, jeho věc. Víru a náboženský život beru jako hodně soukromou záležitost - rozhodně v rovině osobní praxe. Soukromí je od toho, aby bylo soukromé
...ve víře i v sexu, když už jsi ho zmínila. Jak to má nastavené celková společnost, to moc neřeším - předpokládám, že spousta lidí nějakou pospolitost a sdílení se ve víře vyhledává a potřebuje.