taky mi to přijde zbytečně přehnaná hysterie.
Já byla vždycky ráda, že jsem to přežila ( a o život opravdu šlo). tak jsem si pak vážila všeho. Třeba že mohu prádlo házet do koše a nemusím se starat o jeho osud
Po prvním porodu mě dokonce stěhovali z pokoje na pokoj ( první 4 lůžák, druhý třílůžák). Sociálky společné bůhvíkde na chodbě
Podruhé to byl luxus. A paní, co byla se mnou na pokoji neustále opakovala, že mám náádhernou holčičku Navzájem jsme si rozhodně nevadily