Můj prvorozený byl nekontaktní, vcelku normální mimino, nosila jsem od 18:00 do 21:00 (v podstatě na minutu přesně - to byla doba, kdy nic jiného nefungovalo a musela jsem CHODIT, žádné miminko v šátku a sednout si třeba k televizi - nic takového, pěkně šlapat).
Druhorozená byla naprosto šílená, spánek cca 23 - 5, pak pospávání u mě v náručí. Kočárek neexistoval až asi do jejích sedmi měsíců (a i to omezeně - tak na pět minut). V deseti měsících jsem jí přetočila na spánek jedenkrát denně - takže v době, kdy staršák spal po obědě tři hodiny, tak já měla cca čtyřicet minut, kdy mladší usnula u mě na břiše (ale nesměla jsem se hýbat - vlastně ani nikdo jiný se nesměl hýbat - stačilo aby šel další člen rodiny po chodbě na záchod a byla vzhůru).

Radu nemám - jenom některé děti holt potřebují ten kontakt a pocit jistoty... dcera je nakonec mnohem samostatnější a soběstačnější než staršák. Školku si vyřvala ve dvou letech (nežijeme v ČR, je tu jiný systém) - chtěli jsme jí "ušetřit" kolektivu a dopřát jí čas s maminkou - a ona tuze chtěla do školky... prostě ono se to věčné nošení a chování vrátí zase jinde...