za mne odborník a dobré rozhodnutí. Bojíš-li se blízko, tak prostě asi budeš potřebovat pomoc dál, určitě ti tu někdo někoho příjemného poradí a určitě najdeš.

A víš co je zvláštní? Že se nestydíme přiznat slepák, polypy ve střevech, bolavý žlučník, zlomenou nohu (no ta někdy bývá i vidět)

ale bolavá duše je tak strašně zlehčovaná.

Tak jdi z módou, budeme jako v tý Americe... ono to tak dopadne, že většina z nás podobnou pomoc vyhledá, jen se to stydí přiznat (začíná to kartářkami, kineziologií, někdy neurology, masážemi, pak ortopedy, rozbory krve - já došla až na magnetickou rezonanci mozku a CT vyšetření - s tím, že diagnoza bude nejspíš - opravdu fyzická nemoc.... no nebyla, zatím
Tak jsem si ublížila jenom odvařenou psychikou, protože si někdy fyzický průšvih takhle i fakt uděláme, tím, že se trápíme dlouho a zbytečně.

Neber to tak, že tě chci strašit, ale jsme jeden celek psychicky a fyzicky jako člověk a je zvlášní, jak se ta neřešená psychika dovede projevit tělesně - někdy jen zablokovaná záda, bolavé nohy, brnění končetin, nedoslýchavost, blbě jsem viděla na jedno oko.

To je pak dost omezující.