Buchli, téma nevím, přijeli jsme včera z dovolené, asi jsi psala něco dřív. Ale hlavně využij odbronou pomoc . bez toho se to nedá .Já mela teda pouze poporodní blues, ale i tak to bylo na palici a byla jsem strašně ráda, že mi nabídli přivolání odbornice už v porodnici. byla úžasná, mám na ni někde myslím ještě kontakt - byla přímo specializovaná na poporodní psychické problémy, alepro Tebe asi nevyužitelná, je to daleko. Já teda AD nepotřebovala, stačilo mi povídat s ní, ale nebránila bych se jim, kdyby to bylo třba.
A to kojení... no, hele, já přestala kojit mrńouse velmi brzy - cca kolem 3 měsíců, a to ještě byl kojen s přestávkami třeba 2 týdny. Já teda neměla sebemenší "technický" problém s kojením, naopak, kojila jsem k tomu ještě nedonošeného synovce. Ale náš mrňous měl bohužel polyvalentní alergii na tolik věcí, že jsme je ani ve spolupráci s imunologem a s všelikými triky s testy a vysazováním a dietami a kojením a nekojením (to jsem si mohla dovolit, protože jsem zároveň kojila toho synovce, takže laktace mi rozhodně neslábla ani po dvou týdnech nekojení vlastního dítěte a mohli jsme průběžně zkoumat, co vadí a nevadí) nedokázali odhalit a nakonec prťous skončil stejně na Neocate, protože kojení znamenalo stále dosti masivní krvácení do stolice a nedalo se to zastavit. Až s příkrmy jsme odhalili ty spousty věcí, které mu vadily. To, že jsem ho nakonec musela přestat kojit vlastní dítě, mě v tu chvíli strašně zkříslo a těžce jsem to obrečela.
Kojila jsem pak dál aspoň synovce, ale asi po měsíci mě to už opravdu vyčerpávalo a hlavně týralo rozdělávat vlastnímu Neocate do lahvičky a spousty svého mléka mrazit pro jiné dítě, že jsem pomalu skončila. A pak se mi kupodivu strašně psychicky ulevilo, ono přece jen kojení s psychikou šíleně mává. A hodně jsem se psychicky srovnala. Vlastně to byl nečekaný vedlejší efekt ukončení laktace, ale hodně mi pomohl, vlastně až kolem těch 4,5 měsíce po porodu jsem začala být spokojená a přijatelně klidná a konečně si začala miminko fakt užívat.
Jo, a srdeční vadu (naštěstí maličkou a neomezující) a neurologické problémy měl taky, což mi taky nepřidávalo. Po ukončení kojení jsem se i na to začala dívat klidněji, trošku s odstupem a větším optimismem.