Týjo, to je dost těžké, na první pohled se zdá, že to souviselo s břichem...nevolnost a tak, ale pokud byl i nějak výrazně bledý, tak by třeba lékař zareagoval....myslím si, že třeba lékař už má takové nějaké "oko" a všimne se třeba bledých sliznic, různých namodralých stínů, něčeho co laika ani nenapadne, položí jednu dvě otázky, třeba jestli už byl někdy takhle unavený...já nevím asi bych se držela toho co psala Líza, že se prostě nemůžete obhájit tím , že by lékař nic nepoznal, jakkoliv by to i třeba byla pravda.
Spíš bych se držela toho , že vy jste udělali to co jste v té chvíli považovali za správné a adekvátní, tj. ptali jste se ho jestli je mu dobře, sledovali jestli jí a pije a jestli je mu dobře. 15ti leté dítě už umí natolik dobře komunikovat, že se dá více méně spolehnout, že když říká že mu nic není a vy na něm nic neobvyklého nepozorujete , tak Vám asi nemůže vylože někdo vyčítat že jste s ním nejeli k Dr. Asi bych spíše trochu psychologicky jednala s rodiči, tj. vyjádřili soucit a že Vás to mrzí, že jste nic nepoznali,...a zajímali se o stav dítěte...myslím, že rodiče jsou sami trochu v šoku z nemoci dítěte....dejte tomu čas, pokud Vás tedy už nežalují někde u soudu