magrato
.
Zažila jsem a ani jsem u toho neměla tu práci...pozor na to, dětí se hned tak nezbavíš, takže pak můžou působit jako spouštěč deprese a to už je opravdu zle. Takže jak už psala Líza, zkus si najít nějaké, nejlépe pravidelné, hlídání nebo zábavu pro děti, u které nemusíš být. Nezdá se to, ale i dvě hodiny týdně (ze začátku) udělají své. A právě ta pravidelnost pomáhá, ulevuje, protože se máš k čemu upnout a víš, že tehdy a tehdy ten čas bude, i když teď prostě není....neporadím, jak to zařídit, protože neznám tvé podmínky, ale fakt doporučuju se o to pokusit...
Já se tehdy dostala do stavu, kdy jsem nedokázala být s dětmi vůbec sama, v klidu jsem byla, jen když u mě byla kamarádka, jinak jsem den přežívala všelijak, jakmile přišel muž, zmizela jsem, nebyla jsem schopná se o děti vůbec starat....moc si toho z té doby nepamatuju, jen tu neschopnost být s dětmi....pomohlo mi, až když jsme se odstěhovali a nastoupila jsem do práce, takže jsem s dětmi (svými) byla minimálně....a dodnes mám problém s nimi třeba tvořit nebo s nimi něco sama hrát, přitom mě to dřív hodně bavilo
.