Heleno, ten tvůj popis výslechu mě připomněl nedávnou konverzaci s manželem
taky ohledně hlouposti, asi takové:
On: Věnovala jsi se dnes .... (svému koníčku)?
Já: Ne, nemohla jsem se na to soustředit.
On: A proč ne?
Já: Vysvětlím, proč jsem myslela na něco jiného.
On: Ale na to jsi přeco nepotřebovala myslet, protože ...(logicky to nebylo potřeba)
Tak asi v tomto bodu končím s vysvětlováním a řeknu asi toto: "Když nechceš slyšet, co říkám, tak se mě neptej." Tečka. Nikdo není tak hluchý, jako ten kdo slyšet nechce.
Dobře ti radím, žádné výslechy neabsolvuj, ani si nenech namluvit, že ses chovala hloupě a nelogicky. Máš právo nemít chuť jet zrovna na motorce a nemít chuť se zrovna převlékat či cokoliv podobného. Partnerství je o respektu k tomu druhému, nikoliv o předělávání toho druhého do požadované podoby.