Jako samozřejmě si nedovedu představit, že bych si vzala někoho, koho nesnáším, s kým se neshodnem v nějaké pro mne podstatné věci atd.
Na druhé straně láska reálně není zárukou ničeho, v naší době a zemi je ve zvyku brát se z lásky a polovina manželství se stejně rozpadne. Vidím to i kolem sebe v rodině. Takže mi model "střízlivá oboustranná práce na pozitivním fungujícím svazku, i když bez třeskuté zamilovanosti" nepřijde tak nepochopitelnej.