Šešule, to právo bylo myšleno trochu ironicky. Ale bylo tím myšleno, že i muž má svoje city. ALe já myslela i u Charlese, že mu byla vybrána, to znamená nikoliv donucení, ale nátlak a očekávání. Tam já dávám skoro rovnítko. Jsem taky měkká a komukoliv stačí, když na mě chvíli tlačí, hučí do mě a dělá smutné oči, že jeho štěstí je závislé na mém rozhodnutí, a dělám, co nechci. Úplně to na sobě nenávidím. Nejsem hloupá a vím, že to udělat nemusím a o tom tlaku vím, ale stejně mu podlehnu. Je mi nepříjemné být označena za zdroj nepříjemného, víc než moje následné nepříjemno z vnucené volby.