Určitě nejdříve co možná nejpodrobnější rozhovor s dítětem o tom, co se vlastně stalo, jak to sahání vypadá (na jaká místa, jestli jsou při tom oblečení, jestli je při tom vzrušený nebo po ní chce, aby sahala i ona na něj), kdy a za jakých okolností, jak dlouho to trvá, jestli otec naléhá nebo vyžaduje mlčení (případně společné tajemství)... Samozřejmě to chce velmi citlivě, ono samo o sobě mluvit o takových podrobnostech může být traumatizující. A počítat s více rozhovory. Může se stát, že se dítě zalekne a zalže, že to není tak hrozné, pak se mu to rozleží v hlavě a když uvidí, že má Tvoji důvěru, tak rozváže...Psychika zneužitého dítěte je trochu jiná, protože pokud to dítě zneužívá otec, tak ztrácí základní důvěru ve svět - člověk, který ho měl chránit ho ohrožuje. A pokud ani matka nefunguje, tak je to zrada na druhou. Navíc už samo fyzické dráždění může dítě vzrušovat a ono má pak obrovské pocity viny, že se mu to líbilo, což není schopno před nikým přiznat a bojí se, že bude usvědčeno...

Co se týká zničit život chlapovi nebo dítěti - to přece nemusí takhle hned stát. Nemusí se to roztrubovat do světa a hned podávat trestní oznámení. Jsou instituce, které s tím umí pracovat, aniž by došlo k nějakým trestním postihům - například Élektra v Praze nebo Persefona v Brně.