Prostě to pojmou asi jako kdybych byla úřednicí sama a tu ženskou viděla poprvé v životě. Jak by na mě působilo to, co říká a jak se chová?

Prostě si udělat takový odstup od věci a vidět se očima cizího člověka, aniž bych o sobě cokoliv věděla. To bych chtělo možná probrat s nezávislou osobou, případně s právníkem, jak co zapůsobí, aby prostě nedosáhla opaku věci a případně získala sympatie. Ona ta úřednice může být ten den nenaložená a když si z ní bude dělat třeba zbytečně důvěrnici, spíš jí naštve. Víc bych se svěřovala až v okamžiku, kdy budou nějaké osobní sympatie a bude vědět, jak na ní ta paní reaguje. Třeba jí Kytka nepadne do oka a pak by bylo svěřování v úvodu naprosto kontraproduktivní, spíš naopak.
Ať radši předpokládá, že tam najde člověka s odstupem, než člověka, u kterého bude hledat sympatie a pochopení.