Jasněnko, tak to prrr. Mezníkem dospělosti svatba není ani být nemůže. Mezníkem partnerského vztahu jistě ano, mezníkem zralého partnerského vztahu dospělých lidí, kteří jsou rozhodnuti převzít zodpovědnost - jasně.
S dospělostí to ale nemá co dělat.
A pokud jde o vánoce, Santa, hypermarkety a reklamy mezi dětským pořady už od září je ničí už dávno, aniž by někdo vedl proti vánocům soustředěnou válku.

Říkat dětem, nevdávej se, abys měla snazší rozchod, fakt nehodlám.
Ale nebudu jim ani mazat med kolem huby ve smyslu tradičních pohádek, kde se všechno špatný už stalo, pak se vzali a byli šťastní až do smrti - to je strašně nezdravej způsob pohlížení na svatbu a přitom ho spousta lidí v sobě má.
Budu s nima mluvit o tom, jaký má manželství pozitiva, ale i negativa, budu s nima mluvit o rizicích, tak jako s nima mluvím o všem ostatním. Tuhle z mojí jedenáctileté vypadlo, že si myslí, že v manželství jsou si lidi nějak automaticky, asi nějakým přírodním zákonem, věrní. Bylo mi líto, že jí zbořím jednu hezkou iluzi, ale udělala jsem to. Mluvila jsem s ní o rozdílu mezi tím, co by mělo být a co je. O rozdílu mezi tím, co lidi slíbí a co dodrží. A o tom, kolik práce stojí to dodržet, a že to někdo nedokáže. A že tohle všechno je třeba vědět.