Ano, takhle jsme mu to říkali, protože jsem psala, že byl hodně mladý, byli velmi mladí oba.
Neměli ani jeden vlastní prostředky na ažití ani nic jiného, aby se o dítě naprosto SAMI postarali, byli na nás závislí.
Možná se to zdá divné, ale opravdu jsme si dovolili sdělit svůj názor u podstatných věcí, a ta přání jsme měli jen dvě - dokončení školy a příjmení miminka po mamince, pokud nebude svatba. Miminko by bývalo bývalo bydlelo u nás doma, kde jsme všichni se stejným příjemním, proč by se mělo jměnovat po tatínkovi, který by na něj jezdil občas na návštěvu? To je docela fér, ne?
Pokud by se nevzali, stále by byl nynější zeť tatínkem naší vnučky (tím zůstane vždycky) - to už byla jejich věc.
Ještě to přijde divný?

Vlastně nevím, co bylo nebo nebylo dobře, to vždycky ukáže čas...zatím jim manželství vydrželo 10let, bydleli spolu samostatně už od svatby, pomohli jsme jim, co jsme mohli, aby zvládli všechno sami a ve dvou jako rodina.