Není to tak jednoduchý. Je to o dvou lidech a oba musí mít nějakou shodu. Někomu si stačí odskočit na tu radnici(mně třeba), jiný tím urazí příbuzenstvo a ani si takhle svatbu nepředstavuje(můj muž). Pro mě byla jiná svatba nemyslitelná.
Příbuzenstvo to nakonec vzalo, ba co víc - už i říkali "vemte se třeba bez nás, ale u toho třetího už by to chtělo". Tak až pak to šlo. Jen se svědkama, venku v sadu. Šest let trvalo, než jsme se dokopali(6 bylo nejstarší), i když jsme to měli v plánu. Rychle to letí a pořád bylo něco. Barák a k tomu nám do toho vždycky vlezlo nějaký dítě .
Blbý, že tchýně má jen dva syny a ani ten druhý není sezdán, takže k tomu oltáři ani jednoho nevedla. To jí, myslím, mrzí. Ale i tak naší volbu respektuje.