Ronniev, mám dva syny, starší je od mala takový typický vědátor, mladší je zase akční. Každý má úplně jiný zájmy a každý je dobrý v něčem jiným, ale bylo období, kdy starší viditelně vynikal a byl okolím obdivován a chválen - na rozdíl od toho mladšího, ten to sledoval z povzdálí a v tu chvíli mě nenapadlo, jak ho to zasahuje.
S odstupem času vidím, jaké stopy to na mladším zanechalo, vyrovnává se s tím vnitřně stále, má to v sobě uložené.
Jasně, že se rodíme s určitými základy (v mém vnímání - neseme si jednak rodové znaky a jednak nevyřešené věci z minulých životů), ale vliv prostředí je zásadní, formuje nás.
Můžeme si tedy vybrat: buď budeme děti podporovat v soupeřivosti, nebo jim ukážeme, že každý je dobrý takový jaký je, každý může vyniknout v něčem jiném, když to bude dělat rád a soutěžit není třeba.