Vendy, chápu, už si vzpomínám, ty jsi někde v exotice, a máš dcerku, viď. Opravdu skutečně naprostá většina nedonošeňátek je bez následků. Jenže příběh o tom, že se narodilo předčasně, a vše dopadlo dobře, nikoho nezajímá, ono i vzpomínat na ty dny na neonatologii nic moc, tak kdo by se s tím ventiloval, když je dítě OK. Znám veliký množství dětí, kteří i po extrémní nedonošenosti vše dohnaly. Samozřejmě, pak jsou diagnozy, které se musí kompenzovat. Naše prtě má "centrální hypotonický syndrom", ale patrně důsledkem stavu před porodem, ovšem na vyloučení všeho možného jsme opravdu čekali několik týdnů. Teď nás čeká "jen" rehabilitace, s výraznými zlepšeními každý den. Byla středně nedonošená, ale hypotrofovaná.
Sama jsem na to byla neskutečně alergická, když mi okolí mělo tendence pořád o někom vyprávět, že se narodil pomalu div ne jako embrio a teď je z něj dvoumetrový zdravý chlap, na druhou stranu znám holčičku, která se narodila přes 700 g., tři měsíce bojovali o život, jeden den to vypadalo, že už je vše v pořádku, další den se pomalu loučili, prošli si naprosto vším co se snad jen dá zažít, a teď přinesla na vízu samý, brebentí pusu nezavře, prošmejdí na co přijde, a na svatbě nám vyjedla všechny tvarohový koláčky.
Teď jsem pořídila rehabilitační houpačku, je naprosto úžasná, dcerka mi začala sama od sebe jít na pasení koníčků, a držet hlavičku rovně, protože jinak se nehoupe, že, a ono se jí to houpání líbí.
Tady někde je diskuse na téma nedonošeňátka, ale opět, asi tam přispívají maminky dětí, co řeší ty katastrofy.
jaké je úroveň péče lékařské péče tam někde v těch pískách?