tak pro mě ta situace dost odlišná je - není jedno, z jakých příčin sedí doma
pokud jsou to zdravotní problémy nebo nemůže sehnat práci (což dneska je dost problém), tak to beru
ale pokud se s tím spokojí a řekne si, no tak teď si budu užívat, a smíří se s tím, vlastně mu to bude vyhovovat. pokud by se staral o dítě, tak to beru, ale pokud by "nic" nedělal a já bych měla chodit do práce a ještě se starat o domácnost, to by bylo přes čáru
může to být psychická obrana na situaci, že ztratím práci a nemůžu dobrou najít, tak dělám "že to mám na háku", ale zas to nemůže trvat věčně
a ano, takový chlap by mi taky přestal imponovat - takový, který se nesnaží se situací něco dělat, takový, který na to "peče", takový, který to všechno nechá "v podstatě na mně"