Přidat odpověď
Máš pravdu. Těžko se vyrovnám s tím, že v určitém věku je už jedno co jsi dělala, co umíš a nikoho nezajímáš. Myslím pracovně. A pořád cítím nespravedlnost, že někdo v tomto věku pracovat může a to hlavně proto, že nebyl propuštěn a on měl tu smůlu, že propuštěn byl. Přitom ti lidi, co dnes v jeho věku pracují, by na tom byli s prací dost podobně jako on. Vadí mi, že je to spíš otázka náhody, kdy koho propustí...A ještě teď, ve snad nejhorší době na hledání práce...
Předchozí