To máš těžký. Ty řadíš Vandu mezi neobvyklá jména, já chodila se dvěma do třídy, v Praze, v 80. letech. Každý považuje za normální to, co zná od dětství. Já zas neznala vůbec žádného Jana, asi tak do deseti let jsem netušila, že Honza je to samé co Jan a když se k nám jeden Honza přistěhoval, vůbec jsem nemohla pochopit, že někdo dá dítěti jméno, který má pro mne přídomek "hloupý". Skutečně jsem neznala jiného Honzu, než toho z pohádky
Můj syn zas bude považovat za tuctovky Laury, Amélie a Jasmínky, které měl ve školce a teď i ve škole. Také jednoho Nathanela má ve třídě, jeho maminka ho oslovuje přesně tak jak se to píše včetně toho "H"
Kolikrát se mi taky nechce věřit, že třeba Hugo, Kvido, Kašpar, Abraham dostali ta jména proto, že se jejich rodičům úplně nejvíc líbí, ale třeba jo. Zrovna tak nechápu, že někdo jede pod stan s miminem, a přece to má někdo rád. On zas nechápe můj způsob dovolené. Každý jsme jiný, někteří hodně.