Přesně tak se dá ochočit křeček. Náš reaguje na hlas syna, čeká na něj u dvířek až mu dá z ruky zrní. Sám mu vleze do ruky.

Ale ve vašem případ si opravdu nejsem jistá, protže ten zlatej křeček je prostě tvrdohlavější a aby se nechal ochočit, tak vám musí krůček po krůčku důvěřovat. Začínáš tím, že ho nevytahuješ s klece, ale dáváš mu jídlo přes mříže, pak zkoušíš z ruky, postupně hladíš atd. Jenže když ten váš čekal mladý, tak vás může mít opravdu zafixovanýho jako nepřítele. A to je špatný. Takže v tomhle případě bych se ti nedivila, kdybys ho vrátila.

Třeba náš zlatej nechtěl mou ruku, ale jen synovu a to dobrý 2 měsíce. Když jsme ho měli ven z klece, tak se synem byl ok, ale jakmile se přiblížil k mé ruce, tak couval.

Navíc pokud tě chce křeček kousnout, tak bys mu neměla ucuknout abys mu dala najevo, že ti může věřit, jenže to jaksi u zlatýho nejde a on se vlastně tvýho ucuknutí lekne.

Když mají naši džungaráci mladý, tak koušou, ale když neucuknu, tak on nestiskne. Jenže to už je u ochočených...