Možná už jsou všichni těmi tradičními jmény přehlcení, Honza je už v každé rodině (většinou i víckrát) a taky lidi víc cestují a tak. A taky se mění vkus, vždyť to má hodně důvodů. Mně právě vadí, že když budu chtít dát Oscara, lidi se budou dívat divně a hned budou vědět, že jsem divná, protože nemám Oskara (viz moje diskuze před nedávnem). Ale čert to vem.

Taky si myslím, že dnešní děti jsou zvyklé na všelijaká jména a v budoucnu se nad tím už (snad) nikdo pozastavovat nebude. A to je jen dobře! Můj bratr (25 let) měl na střední škole 7 spolužáků se jménem Petr. Sám byl se svým českým jménem jediný, dostal tradiční české jméno a já jsem se celé dětství styděla, když se mě někdo zeptal, jak se jmenuje.

Taktéž jsem se vždycky styděla za svoje jméno, protože kalendářovou variantou nikdo tomuto jménu neříká a představovat se rovnou zdrobnělinou mi přišlo vždycky příšerné.

I proto mám radši jména, která nejsou moc zdrobňovat. Syn je Štěpán, pro mě je tahle kalendářová varianta natolik krásná, že ho tak odjakživa všude představuju (teda teď už on sám), takže lidi nemají tendence zdrobňovat.