Když jsem byla malá a řekla někomu jméno své babičky, byli všichni paf, to jméno prakticky neznali....ani já dlouho neznala jinou osobu s tímto jménem. Přiblížila jsem se dospělosti a najednou jich bylo všude plno....přitom Babička byla povinnou četbou, takže Barunku všichni znali....ale nespojili si Barunku s Barborou....

Na tohle je dobrá četba i Školák Kája Mařík, kde jeho jméno a obzvlášť v podobě Kája bylo považované za netradiční, zejména pro obyčejného kluka...A zase jména z té knížky, pro tu dobu běžná, jsem já dlouho v reálu neznala a setkávám se s nimi až teď u malých dětí....

Mnoho z těch "netradičních" jmen je stále v našem kalendáři a dlohá léta jakoby "abírala místo" těm oblíbenějším, častěji dávaným....ostatně třeba moje jméno Iva se do kalendáře dostalo až někdy v sedmdesátých letech, ještě si pamatuju, jak jsem neustále vysvětlovala, že to není totéž co Ivana a taky uváděla obě data pro jmeniny Ivy a Ivany. A to je v mé generaci těch Iv hodně, i když opravdu většinou spíš Ivan.

No a naopak, všichni ti Slávci a Mírové, dnes tak opovrhovaní....ještě v době mého dětství poměrně běžně dávaní, dnes spíše jen kvůli rodinné tradici. Ani mně se doma nepodařilo žádného -slava prosadit a přitom patří mezi má oblíbená jména, co mě "drží" od dětství.

Podle mě je ten trend dávat netradiční stálý a probíhá současně s trendem dávat jména v tu chvíli všeobecně oblíbená, případně jména tzv. nudná (taková jsme prý zvolili my). A každý, kdo do některé ze skupin patří, má tendenci vnímat ty ostatní jako "nové", jako něco, co tu dřív nebylo...