Já jsem třeba zjistila, že trpím na ekzémy. Bičuju, se snažím se spoustu věcí zvládout - perfekcioista /nenám kolem sebe lidi, co by neděali nic,alevždycky se uvrtám do nějaké akcek nebo víc akcí, které mě v součtu začnou drtit.
Teď jsem třeba s vypětím sil dokončila na první pokus všechny zkoušky na dálkovém studium vysoké školy, ihned poté skončla školka provoz, takže bez oddechu přeorientovat na hlídání dítěte, pak ještě se přizpůsobit dovolené podle muže, si jí představuje /on velice rád bude, když mu vymyslím organizaci, cílové destinace a tak/. Ale já už poprvé do toho nemám chuť.

Přijde mi, že dělám jen to, co musím a co se ode mě očkává /kromě drobných radostí typu hadrřík, časopis....prostě - už to takhle nebaví. Nikdy by nechopil, oč mi jde, přitom poděvědomě předpokládá, že se mu ve spoustě věcí přizpůsobím.

Já už mám dojem, že jsem z celé té celkové situace začala svoje problémy somatizovat - nechce se mi s ním a dcerou na dovolenou /dovolenou po náročních zkouškách bych si přestavovala nějak odjet sama a ne zase hlídat, mítpovinnosti, míst starosti




Proč to píšu, už dřív jsem si všimla, že když duše něco nechce, tělo mu pomůže.
Mě vyrobilo před dovolenou alergický proglém z léčiva - dost neříjemný pálivý extém. Nikdy dřív jsem toto léčivo volně prodejně neoužila, ale chtěla jsem si razantním příparavkmještě zaléčit před dovolenou nějaké oděrky na noze. Výsledek - pálící plosky nohou, kam byl příparavek nanasek a pálící ruce, kterými jsemho nanášela.

Což o to - moje chyba, nebo silný přípravek. Jde o to, že před tou dovolenou jsem měla pocity - nechce se mi, alespoń týden bych potřebovala po zkouškách oddych, být jen sama se sebou, vyřídit si nutné pochůzky i doktory.

No a te´d toho, co všechno komplikuje. Silně pálivý exém s puchýři vyšetřený lékařku, dopoučena mazání. Neustupuje léčba tak rychle.

A já si uvědomila, že není poprvé, kdy se k sobě chovám macešsky, třeba vím, že něco je nutné udělat, já to udělat nechci, tak se škrábu podvědomě na ruce. Není to sebepoškozování ze zábavy, je to stav nesouhlasu a tenze, kdy se nedá z některých situací uniknout, člověk by jimi podle rozumu měl projít, měl by něco udělat...ale vnitřně se mu to příčí a tak takhle somatizuje - třeba vyrážkou nesouhlas.


Děláte to tak? jsem si vědomá toho, že nejlepší by bylo odstranit věc, co stresuje, jenže to by musela být třeba jednou škola, jindy jiné manželovo chování apod.