karolínu, já teda moc nechápu, že si to tak bereš
já mám jedno dítě s adhd a hraničním PAS a druhé prvděpodobně s AS - čekáme na vyšetření a třetí nemluví - buď má vadu sluchu, nebo minimálně opožděný vývoj řeči..
přesto, že prostřední dvíka s pas je velký exot a podivím a nejstarší je nepraktický intelektuál - stejně jako ty děti velmi miluji a nepřijde mi, že by mě nějak izolovali.. jistě mají svá omezení.. ale děláme všechno, jako všichni ostastatní, chodíme mezi děti.. ale možná je to tím, že jsem s tím srovnaná a oni jiní nebudou... a moc nechápu, že už ti jde do školy - naše má 6,5 a kvůli dg a fyzickému vývoji dostala odklad a ty ještě nemáš diagnozu.. ?
to se totiž můžeš jen dohadovat co mu vlastně je.. my dokud jsem se nedostali letos v dubnu ke specialistce, tak to všechno krom ADHD byly jen dohady... a možná bys byla překvapená.. co to vůbec má a hlavně by ti řekli, jak s ním máš pracovat a jak pracovat i se sebou. není totiž vůbec výjimkou, že psychoterapii doporučují i rodičům.. mnohdy ji totiž potřebují mnohem více, než děti samotné.. u nich většinou stačí změnit přístup..
a ještě snad taková malá technická, píšeš, že půjde do prostředí, které už z podstaty nemá rád.. ty očividně taky ne a tyto děti, jsou velmi vnímavé, takže to z tebe malej určitě cítí.. zkus pootočit svůj úhel pohledu a nečekat katastrofu, ale vidět v tom pozitiva - nové věci, nové prostředí, "lepší zítřky" a zkus to přenést i na dítě.
a neboj ono bude líp, já si s malou prošla do 4 let doslova peklem.. a teď už se srovnáváme a dokážeme spolu fungovat ke spokojenosti prakticky všech