Nevím, možná to jsou kyselé hrozny, ale při čtení jsem si říkala, že je to jak ze špatný telenovely.To, co popisuješ, je život ve skleníku. Já si třeba nepamatuju, že by mne někam maminka vozila a tolik se mi "věnovala". Ale pamatuju, jak se starala a byla často i unavená. Pomáhala jsem s úklidem a moc mně bavilo, když bylo velké prádlo a mandlování a mamka mne vzala s sebou do prádelny a byly jsme tam jen my dvě. Přijde mi to divný, mít děti jen v podstatě jako hračky.Podřídit všechno, hlavně aby děti pořád něco bavilo. Nepřijde mi takový způsob života jako starání se o děti.