u nás tj taky dost katastrofa. Já jsem nepořádná ze své podstaty, ale bydlela jsem od 20ti sama, takže jsem zjistila, že co prostě z té podlahy sama neseberu, to tam prostě zůstane, manžel je nepořádný (a často nerudný, že je u nás binec...aniž by se o pořádek sám zasloužil. Mmch velmi příznačné mjyslím je, že matka moje i mého manžela jsou obě velmi, velmi pořádné. MANŽElova matka dělala vlastně všem svým chlapům služku, tzn žuili v perfektním pořádku, který permanentně obstarávala matka-ale tj jiná kapitola)...a dcera, ačkoli se jí snažím nějaké zásady vtisknout, je prostě nepořádná taky, neb rto má odpozorované. Takže pokud u vás prostě další členové domácnosti jsou bordeláři, asi je lepší se s daným rysem dceřiny povahy vyrovnat. Já taky nerezignuju a dál budu výchovně působit, ale je mi jasné, že dost jde o házení hrachu na zed...když bude dcera dospělá, nák se s tím popere. Ono je příjemné být v uklizeném a pěkném prostředí, o tom žádná, ale zas otázka, stojí-li ti pořádek za ty nervy...