Ahoj, moje 8.letá je to samé, jak říkáš, s věkem je to jenom horší, blbý je, že je strašně kreativní a tak bordel i produkuje - všude nastříhané papírky, sem tam si stříhne do oblečení, každou chvíli řeším rozpatlané a zničené barvy, tuhle rozkrájely i mýdlo....druhá dcera má o uklízení zájem, ráda se žívá do role "pečovatelky o domácnost" a uklidit opravdu umí - od malička - jenže jak vidí sestru, tak už má mnohem menší motivaci a spíš má "svůj" pořádek - tj. věší oblečení za žebřinu, plní igelitky a vrší je na sebe a děsně se rozčiluje, když to chci vytřídit...prý má moc velký pokoj a nechce ho prázdný, chce ho mít plný věcí....S nepořádkem sestře pomáhá hodně vytvářet (chce být návrhářkou, tak furt stříhá), taky je ale většinou jediná, kdo uklízí. Ta 8letka, jak píšeš, rozbrečí se, ikdyž by jí to stálo max 5-10 minut a dělá oči na ségru, aby jí s tím pomohla, rozuměj "udělala za ní". A většinou to tak dopadne. Ve škole je to stejné, nenosí pomůcky ani úkoly (ztrácí, zapírá je - nebo zapomíná), dokonce jsem byla v PPP, a tam konstatovali, že ji škola nezajímá, je prostě moc hravá a priority má jinde. Často úkol do školy ani nedonese, ztatí se cestou....v půlce písemky přestane pracovat, protože "je to moc těžký". Nepomáhá absolutně žádná motivace - jen opravdu výjimečně, to musí mít super náladu...Prý máme být důslední a pracovat zábavněji
Co radím? Nestresuj se, musí vyspět. Každý má své zvláštnosti. Jednou to určitě přejde. Když ne, vystěhuješ dospělou bordelářku, vydží s ní chlap, pro kterého úklid není prioritou. Já mám paní na úklid, která většinu času stráví v dětských pokojích, za pár hodin to není znát...ale aspoň to tam nehnije. časem se třeba bude stydět před kamarádkama nebo svou láskou....časem nebude mít tolik hraček.