Já ti nevím, dlouhou knihu s napínavým příběhem bych pro dyslektika fakt nevybírala. Já naopak dětem (jsem speciální pedagog) doporučuju tenké knihy s krátkými příběhy, to děti motivuje mnohem víc. Víš jaká je to práce, přelouskat jednu stránku? Takže velká písmena, hodně obrázků, ať má dítě radost, že může ty stránky obracet, a ne že ho ještě čeká taková hora a spousta stran. Oni před sebou potřebují vidět splnitelné cíle. Hodně se nám osvědčily knížky od Astrid Lingrenové z edice První čtení (Petr a Petra, Já chci také do školy... má toho na výběr víc) nebo pak od nakladatelství Grada, mají také nějakou edici jako První čtení, jsou to veselé příběhy např. Čarodějnice Eulálie, Lumpíček a Rošťanda, Výlet do pekla... A jakékoliv obrázkové čtení (místo některých slov jsou namalované obrázky), ať už od Jiřího Havla nebo modernější Trampoty kocoura Silvestra (má to 3 díly, první díl je i se samolepkami, ty další už nevím). Zrovna pro dysfatika je obrázkové čtení moc fajn, to vám určitě říkali i na logopedii.
Knížky stojí dost peněz, navíc dost často slouží k jednomu přečtení a šlus, proto vždycky koupíme nějakou a pro další díly nebo další knížky z té edice chodíme do knihovny. Děti si tam vždycky půjčí něco, co je zajímá (blbosti o strašidlech, obrázkové s auty atd.) a k tomu společně vybereme nějaké na opravdové čtení. Když se vybírají ty tenké a jde se to za 2 - 3 týdny vrátit, je pro ně ohromná motivace, že už něco zvládly a mohou mít novou knihu.