Nezuřila bych, jelikož to nemám v povaze, ale zklamaná bych byla, a měla bych stach, že se ta deprese nějak vztahuje k našemu vztahu, že za to třeba "můžu" já, a právě proto mi to nechce říct... No, je to zapeklitá situace. Když jsem smutná z něčeho, o čem nechci dotyčnému vykládat, tak to před ním nedávám najevo. To už ale v případě Heleny nejde. Asi bych na místě Heleny řekla důvod - tedy defacto ustoupila, a to s tím, že moje reakce na hodiny je přehnanaá, že jsem si toho vědoma, a že není úkolem úřítele, aby to nějak řešil nebo mi s tím pomáhala - prostě ho požádat, ať to nechá na mě, že se s tím chci poprat sama.