U nás - i když byl bratr vždy ten protěžovaný a já ta "druhá" a navíc holka, se kterou si maminka ze začátku "nevěděla rady" - tak jsme měli celkem hezké dětství, měli se jako sourozenci rádi.
První propast nastala, když jsem se vdala a brácha zůstal ještě 10 let svobodný - připadalo mi, že "neví, co si se sebou počít", všichni jeho kámoši se dávno ženili a měli děti a on nic. Pak se tedy taky oženil - 10 let po mě - a nastal druhý a definitivní konec našeho vztahu.
Čili my spadáme do kategorie - v dětství dobrý, v dospělosti "rozchod".
![~;)](/g/s/2.gif)
Ale já mluvím už z pozice "dospělého" sourozence.
Zakladatelka se ptala určitě na ty "výhody", když jsou děti ještě malé, to jsem už napsala výš
![~;)](/g/s/2.gif)
Ještě jsem chtěla dodat, že záleží na tom, jestli to jsou kluci nebo holky