Přidat odpověď
Náš nejstarší má zatím jen pět, takže zatím toho není moc. Ale něco je - dokud byl jedináček, mohla jsem s ním chodit do plavání, s dalšími dětmi už ne - nemám hlídání pro ty ostatní. Taky jako miminko nemusel čekat, až obsloužím ty ostatní, protože ještě žádní nebyli (někdy přece jen musí čekat mimino, i když zpravidla má přednost). Taky si mohl užívat dva a půl roku skvělé školky, ty dva mladší čeká obecní vesnická, nechci být předem pesimistická, ale nutně bude o pár levlů horší než tahleta. Kdybychom se nestěhovali, mohli by do ní chodit postupně i oni, nicméně školné x3 už by byla docela pálka, kdo ví, jestli bychom to utáhli (i když asi jo, za cenu uskromnění se jinde).
Nevýhody jsou jasné - nejistí prvorodiče, dítě pokusný králík, pak ten šok, když přijde sourozenec (tady souhlasím s Prekopovou, že je to pozitivní, byť bolestivý zážitek, ta ztráta jedináčkovství). Myslím, že jsme to u něj docela dobře zvládli, mnohem hůře se druhorozená srovnávala se ztrátou pozice nejmladšího, když se narodil třetí.
Do budoucna zase nějaké výhody budou - bude moct to, na co budou ti mladší ještě malí (večer vyrazit za zábavou apod.).
Předchozí