Štěpánko, bohužel u nás je to s maminkou moc těžký. Hrozně nám nadává, když jí chceme zavolat doktora, snažíme se jí to vysvětlit, že by mohla i ochrnout, nic platný. Ono jí to opravdu moc bolí, ale prý je to dneska o cca 10 % lepší, tak stále doufá v lepší zítřky.
Ráno to vypadalo, že by si i dala říct s tím odpoledním odvozem, teď zase, že počká ještě do rána. Nechodí, ale šourá se po centimetrech a dělá hrdinku. Já těm plotýnkám nerozumím, ale je to asi nebezpečné, když na to může člověk ochrnout. Ona pak ta vyhřezlá plotýnka nějak tlačí na míchu či co. Ségra to vzdala, já se tady s ní dohaduju, momentálně je zase zabalená ve 2 dekách a je v křesle a vyčkává, co udělá ráno. Je to s ní moc těžký, kdo takovou povahu nezažil, nepochopí. Ona prý i v porodnici vyváděla a brečela, že chce domů. Holt stará generace, radši umře bolestí, než by jela na vyšetření. Asi před měsícem jsme se "chytly" kvůli tomu, že má propadnutý tetanus. Nevím přesně kolik let, ale byla znova na novém celém očkování, které bohužel začalo jenom 1. injekcí (jsou asi 3 za sebou), jenomže pak onemocněla a další injekce vycházela zrovna na nemoc, pak prošvihla i druhý termín a musela by teď znova na celý cyklus. Prý do sebe nebude ládovat jedy, že jí bylo po té 1. injekci špatně, ať jí s tím dáme pokoj.
Přitom tetanovka je jedno z nejzákladnějších očkování. Jen jsme se pohádaly. To samé teď - brečí bolestí a přitom nám nadává, když jí chceme odvézt k odborníkovi.