Škoda že nevyšla školka? Opravdu myslíte, že dítěti, které hodně žárlí, pomůže, když půjde do školky, zatímco mladší sourozenec bude s maminkou sám doma??
Jinak to chce opravdu hodně trpělivosti, u nás trvalo rok, než se starší smířila s narozením mladšího sourozence. A to jsem opravdu dělala vše, co bylo v mých silách, aby se necítila odstrčená. Chce to udělat si někdy čas jenom pro starší dítě, umožnit mu věci, které to malé nemůže (ty už jsi velká holka, můžeš si dát čokoládu, jezdit na koníkách, na kole...), omezovat to mladší dítko, aby nebralo starší hračky, nebořilo jí stavby apod. Prostě aby starší měla pocit, že opravdu stojí za to být starší, že to má nějaké výhody. A hlavně pořád ujišťovat, že jí máte pořád rádi. A když něco starší nemůže (např. musíme jít domů ze hřiště, protože mimčo má hlad), tak neříkat, že jdete domů kvůli miminku, ale vymluvit se třeba, že maminka už má hlad, že musí dát prádlo do pračky, cokoliv.
Hodně mi pomohla knížka od Prekopové - tuším, že se jmenuje Prvorozené dítě. Pomohlo mi to představit si, co se staršímu dítěti honí v hlavě (a to jsem sama starší sourozenec).