Já mám šťastnou povahu, já beru energii ze všeho. Dneska třeba jsem si ukrutně užila, jak se děti hodinu válely v bahně za nevěřícného kroucení hlav všech okolojdoucích. Jak byly šťastný a spokojený. Mně stačí málo.
A vím, že to nechceš slyšet, ale od tý doby co jezdím každej den na Orbitracu nebo běhám, mám o půlku energie víc- ony ty endorfiny fakt fungujou.
Jinak dobíjím brakovou literaturou, pokleslými filmy a ještě pokleslejšími kamarády
. A pořád je na co se těšit,- představuju si pořád léto,- jak ho strávíme, co budeme dělat. Jak budu mít volno, jak budem jezdit na kole, co všechno přečtu.
Když je nejhůř a není se na co těšit, tak si představuju ideální barák a jak bych si ho vybavila. Nedávno jsem našla jeden, co by mi přesně vyhovoval.
pak si představuju, jak ležím na té terase za šumění listů a čučím do slunce. A hned je po depresi.