Syn se jmenuje po tatínkovi, protože jsem rovněž měla od dětství vysněné jméno pro chlapečka a shodou okolností se manžel jmenuje stejně. Při volbě mezi vysněným jménem a mou původní zásadou nepojmenovávat děti po rodičích vyhrálo vysněné jméno, protože jsme prostě lepší nevymysleli. Jméno se mi pořád líbí, ale nepraktické to trochu je už teď, kdy není problém používat pro syna zdrobnělinu, natož asi později ...