To je riziko internetové komunikace, určitý stupeň neporozumění a čtení mezi řádky. Pokud odchazeni mužů od rodin zmíníš v kontextu tohoto případu, vyzní to jako - no vlastně se nic neděje, dělají to všichni. A z tvého textu vyplynulo, že chce jen to jedno dítě. Do třetice, zůstávat s někým jen kvůli nemoci (nevíme jaké) není úžasná pomoc, ale medvědí služba. Měl jí dát vědět, že o ní ve skutečnosti nestojí.
Ta žena neměla moc na výběr, buď mohla být celý život nešťastn bez dítěte, jak jsi psala, a stejně by tak o muže přišla, nebo o něj přijde, protože si dítě vydobyla.. Tak jako tak teď bude bez toho skvělouše, ale aspoň s dítětem. Jsou ženské, které tuto variantu upřednostňují.
A pořád nevíme, co on dělal proti početí, krom toho, že důvěřoval ženě, o které věděl, že minimálně dva roky touží po dítěti a s níž je ze soucitu. Ale které nedovedl ani říci, že pes prostě ne.
A pozor, samozřejmě s postupem, který ta žena zvolila nesouhlasím a celkem chápu jeho rpztrpčení. Zastávám i názor, že o počtu dětí by se měli dohodnout oba. A že i muž má právo na strach a nejistotu. Ale co má být? Teď je situace nějaká, odpovědnost za ni nesou oba. A myslím, že děti za to nemohou.