určitě jsem několikrát v životě byla v podobné situaci. Ale už mi není 20, dokonce ani 30 ne, takže jsem za ty roky trochu zmoudřela, nabrala sebevědomí a vážím si sama sebe.
Naučila jsem se vztah brát tak, že můj muž je se mnou, tak je asi dobrovolně a proto že chce, bavím ho a něco mu na mně imponuje. Takže nemám důvod pátrat nebo mu dělat scény, že šel s nějakou ženskou na kafe ( vzhledem k jeho povolání vlastně furt s někým chodí ).
Mně stačí, když vím, že se na nás těší a něco spolu plánujem. Možná je to pro někoho málo, ony představy lidí o životě jsou značně individuální a odlišné