Leontýno, to víš, že si Tě pamatuji, moc Ti holčičku přeju a gratuluji, obzvlášť takhle neplánovaně to musí být opravdu dáreček. U nás z mé strany rodiny to bude druhá vnučka - první už má 23 let a po ní přišlo pět kluků od sestry a ode mě, takže to taky bude po dlouhé době změna... Nevím, co zapracovalo u nás, ale prostě jsem chtěla udělat maximum, pro ten svůj pocit, že jsem udělala co se dalo, když jsem si holčičku moc přála a tak nějak se mi nedařilo té touhy po ní zbavit, i když jsem si po posledním porodu myslela, že do dalšího miminka už v žádném případě nejdeme. Říkala jsem si, udělám, co půjde a Pán Bůh si stejně udělá, co bude chtít. Teď se tetelím blahem, když si představím, že budu mít děťátko, kterému budu moct např. udělat culík nebo zaplést cop, atd. - nevím, jestli to není úchylka, ale myslím, že maminky, které mají dva tři kluky, tak to asi pochopí.
A jak jsou Tvoji kluci staří? Už se asi těší, že? Naši si sestřičku moc přáli... Musím říct, že i manžel je moc rád.