Ahojda Krevetko,

jsem v těchhle vodách exotický pták - muž - taky rozvedený -a proto ti píšu svůj vlastní příspěvek z jiné části diskuse Rodina.cz

Absolutně s Tebou souhlasím. Cítím se podobně jako Ty ... a to tak, že třeba jako v p*deli. Taky jsem se dlouho a dlouho - -prostě roky a roky neměl rád, nenáviděl jsem se. Ale necítím se už tak pořád a celý den. Několik posledních dní mě dovedlo k něčemu neuvěřitelnému. Přestal jsem konečně řešit ostatní lidi a jejich "problémy" a začal jsem řešit sebe a moje problémy - totiž tak, že to je to jediné, co já můžu a taky mám řešit sám za sebe. Nikdo jiný za mě nežije, i když si to předtím nárokoval. Když nezačnu žít sám za sebe a budu se pořád zaobírat tím, co by kdyby a co ti ostatní, tak budu v té p*deli třeba až do fyzické smrti. Často jsem byl moc "hodný", a nechal jsem si s*át na hlavu, a zapomněl jsem sám na sebe. Výsledkem tak zákonitě často bylo, že jsem byl neštastný, i když ti druzí, i rodinní příslušníci - byli spokojení právě proto, že jsem přímo pochodoval do rytmu jejich požadavků. No a to je blbost, ne?

Tak Ti přeju, abys našla sebe sama a nebála se poprosit o pomoc ostatní lidi - oni jsou a rádi Ti pomůžou, jen je najít a nebát se chtít se cítit taky dobře a šťastně, což je podle mě stav, na který máme všichni bez rozdílu naprosto normální právo. Neříkám, že pochroumaná zraněná dušička se dá opravit otočením Arabelina prstenu, zato vím, že o co déle oprava lidské duše trvá, o to více je trvalejší.

A jestli si někdo myslí, že se budu radši trápit a skákat, jak on píská, tak to se radši oklepu, obrazně řečeno se z této jeho nenárokovatelné hrůzy vyzvracím a budu sám sebou. Rozumný důvod, proč nebýt veselý a spokojený, tedy fakt neznám.

Po rozvodu jsem 1,5 roku, a od rozchodu téměř 3 roky.