Takže zde jsou informace od mého muže, jak se odnaučil běhat z paty na přes špičku:
Silou vůle
Teď vážně: lépe se to "učí" na polotvrdém povrchu (štěrk), ne asfalt, protože když se krok ukončuje na štěrku, noha trochu proklouzne, což utlumí otřes, kdežto při ukončení kroku na asfaltu, se noha "zarazí", neproklouzne, a celý náraz dostanete do lýtka, což ze začátku vedlo k bolestem. Jakmile se však lýtko zpevní a zesílí, lze běhat i po tvrdších površích, vlastně s tímto typem běhání (přes špičku) se na nich běhá lépe.
Běhání přes špičky vede k bolestem kotníků a lýtek, dostával do nich křeče, řešil to magnéziem. Jakmile si noha na takovéto běhání zvykne, je vyhráno
Při zvykání si na běhání přes špičky je lepší běhat pomaleji, což vlastně jde (skoro) automaticky, protože si tento pohyb musíte plně uvědomovat. Rychlost mu spadla o kilometr/kilometr a půl v hodině, ale jak si zvyknul, tak se to zase zlepšilo.
Snad vám to všem pomůže