zkopíruju, co jsem k tomu psala na jiné fórum.

Je důležitý rozdíl mezi „spotřebujte do“ x "minimální trvanlivost. Sama podle toho také jednám, na prošlou minimální trvanlivost se dívám podstatně laskavějším okem.


První věc je, že se dívám na „procento projití“. Prošlá záruka o dva dny je zcela jiná u vlašáku z lahůdkářství a zcela jiná u hrášku v konzervě. Doma používám zhruba pravidlo deseti procent. Tj. potravinu, která je prošlá o více než 10% své záruční doby (spotřebujte do) vyhazuju okamžitě, u „minimální trvanlivosti“ cca pravidlo patnácti procent (neberte striktně:). Tj. je-li trvanlivost vlašáku 24 h, pak ho po 30 hodinách už nepoužiju. Je-li trvanlivost hrášku v konzervě dva roky, pak ho klidně použiju měsíc po projití záruky, ale už ne čtvrt roku.

Další věc, kterou zohledňuju, je typ zkažení, které dané věci hrozí.
Tj. u nebaleného pečiva na vzduchu hrozí ztvrdnutí. To není ničím ohrožující a tvrdý rohlík klidně nechám na strouhanku.
Ale u baleného pečiva jsem velmi opatrná, protože obilí bývá zhusta napadáno plísněmi hlavně aspergillovými, které jsou mrchy hnusné. A senzoricky není poznat dlouhou dobu nic, to až při značném napadení kusu (samozřejmě mluvím o době předcházející množení plísně, tj. rozhodně to není vidět – může to být lehce poznat čichem, ale poznají to jen někteří lidé). Podobně postupuju obecně u potravin, kterým hrozí plíseň.
Protože mykotoxiny se neničí teplem, takže ani tepelné opracování (klasika – už je to prošlé, tak to převařím) nezbaví potravinu závadnosti.

Daleko benevolentnější jsem vůči potravinám, kterým hrozí zkažení bakteriální. Takové (typu prošlý jogurt) obvykle tepelně opracuju, čímž eventuální nežádoucí bakterie zničím. Bakteriální toxiny zpravidla var nevydrží.
Dost odolné jsou toxiny clostridií, takže u věcí, kde se může vyskytnout botulotoxin (nejvíc zeleninové konzervy, ale i masové) tepelně opracuju dlouho, alespoň 15 min teploty varu.