Já jsem právě také z malého města a učila jsem ve škole ve vedlejší obci, kam dojíždělo 90 % dětí, protože ta obec je taková rozlehlá a škola trochu stranou (ale přitom u velké silnice, spíš dál od obytných domů). Ale vodit tu děti na zastávku fakt nikdy nikoho (asi naštěstí) nenapadlo...každé dítě jede jindy a jinam, nedokážu si to moc organizačně představit....

Jinak třeba to nezvedání židlí vím, jak se stává....ani to nebývá ve stylu, že to učitelka neohlídá, když ví, že tam po ní už nikdo nepůjde....ale stačí, když poslední hodina odpadne anebo, a to je poměrně časté, když třída, která v té místnosti běžně končí, má výuku jinde, venku nebo v jiné třídě....pak ta předchozí to neřeší, protože neví, že je poslední, a ta, co jde jinam, by to musela jít pozvedat sama, protože předchozí třídu už nezastihne a tu svoji už má někde úplně jinde....Taky se to u nás stávalo a taky nikdo nepřišel na to, jak tyhle situace řešit, protože ohlídat každý den, kdy kdo v které místnosti končí a liší se to od údajů v rozvrhu, bylo prakticky nemožné .

Jo a to ještě uklízečky měly svoje požadavky, protože někdy myly i lavice a tak byly dny, kdy se v té nebo oné třídě naopak židle zvedat neměly....a zase byl oheň na střeše, když tam náhodou učil někdo, kdo to neznal (supl, přesun z jiné třídy atd.) a ty židle zvedl....

Vlastně nebyla porada, kdy by se neřešilo že židle (ne)jsou zvednuté tak, jak si to uklízečky přejí . V tu chvíli jsem byla vděčná za svou "fyziku", vedle které jsem měla kabinet a ve které jediné jsem většinou učila, takže jsem si ty židle celkem zvládala ohlídat. A když jsem si to neuhlídala, tak jsem holt ty židle zvedala sama .