My máme s bráchou (se kterým se fakt nemůžeme snést, jsme dvě naprosto rozdílné osobnosti) jeden pokoj 2.50 * 4 metry. Není to nejmenší místnost. Větší je jen obývák, tátova pracovna, kuchyň a jídelna. Ke cti rodičů slouží, že si nejmenší pokoj vzala mamka jako svůj a občas můžu spát v obýváku, když brácha hraje na počítači a já chci jít spát dřív než o půlnoci.
Malý pokoj mi nepřijde jako nic hrozného, jde hlavně o to, že dítě má soukromí, má kam si uložit své věci, apod. Ale do pokoje patří denní světlo a dítě by si ho mělo aspoň z části vymyslet, zařídit, upravit apod. samo.