Já jsem takový krcálek měla - protože jsem si ho vydupala. Jinak jsme měly se ségrou velikánský pokoj (tak 5x5 m), a vedle byla malá místnost (původně to velké měl být obývák a to malé kuchyňka, byl to dvougenerační byt). No a já tak dlouho otravovala naše, až mi k 14tinám dovolili ten malý prostor vyklidit, vymalovat (sama), koupili mi tam koberec (to si pamatuju jako dnes, v Liberci v obchoďáku zvaném Ještěd měli prodejnu koberců, takový ten obr stůl kam se hodila role a odstřihla se - no a mě tam ten můj "kobereček" ořezali tak, že ten stůl byl všude okolo toho koberce vidět), měla jsem tam jen postel (válendu tak nezdravou jak jen ty socialistické byly), psací stůl, knihovničku, židli, jednu polici na zdi a vedle visela kytara a ještě se tam vešel fikus do rohu k oknu (postel byla 190cm, pokoj 220 cm). Ségra mi záviděla . Skříň s oblečením jsem teda měla v tom velkém pokoji. Ale jako teenagerka jsem ten pokoj chtěla mít přesně takhle.

Moje děti měly v panelákovém 3kk společný pokoj 22m (největší místnost, byly tam i skříně pro nás), my s mužem ložnici 9m (a museli jsme neustále větrat, vzduch pro dva tam fakt nebyl). Teď mají menší pokojíčky ale dva, schválně jsem to byla změřit a ten menší má 3x2,5m a ten větší 3x3,5m, přijdou mi v pohodě a ten menší je útulnější, navíc mají obě děti velké postele (120 resp. 150cm široké).... pohodlné.

Mám ráda prostor, ale nadměrečný "hrad" je náročný na provoz (úklid, vytápění atd). Jasně že někdy je to jen o uspořádání či přeskupení v rámci daného bytu/domu, ovšem bydlení je proces, ne stav - takže se to dá změnit KDYŽ vyvstane ta potřeba plus jsou možnosti. Jestli někdo tu potřebu či možnosti nemá, není nutné ho hned soudit.