Naší Anně říkám, Any, Ani, Aňo, když se tulíme tak samozřejmě Aničko, Anýsku, ale toho ubývá
. Mluvím o ní jako o Anně, ostatní si docela zvykají taky.
Ale to zdrobňování se dělá u všech jmen, kolegyně - 26 let mi začala říkat Leníku
, mně téměř čtyřicetileté, tak jsem se ohradila a moc se netvářila, ale přestala. Ještě o něco stařší kolegyně ovšem oslovuje Simonko a Jituško.