Já jsem u prvního kývla manželovi na jméno po jeho babičce. Měsíc před porodem se rozhodl, že možná nakonec ne. Pak jsme byli už u porodu na přípravce a on prý, co tam tedy má napsat. "Proboha, něco tam napiš a podepiš se!" Jméno je perfektní. Druhé se mělo narodit krátce po Vánocích, tak manžel žádal, aby svátek byl aspoň 3 měsíce od Vánoc. Vypsala jsem s naším příjmením snad všechna jména a škrtali jsme. Dostali jsme se na nějakých dvacet přijatelných, načež manžel přišel s jiným už dříve vyškrtnutým jménem, se kterým jsem se nedokázala smířit. Bylo to ve fázi "prosím, vyber úplně cokoli jiného, tohle ne". Pak mu jeho brácha oznámil, že první jméno vybíral on, tak by bylo hezké, kdyby u druhého vzal v úvahu můj názor a že ten můj favorit je mimochodem moc hezký a nikdo se tak v rodině ještě nejmenuje. Týden před porodem manžel přišel s tím, že se mu líbí to moje "nej", tak že ho vybírá.