Sama jsem byla ve škole jako tvůj syn - měla jsem na kamarády velké nároky a leccos jsem považovala za křivdu a snažila se moc neangažovat, aby to nebolelo. V první třídě jsem taky nikoho neměla, až časem jsem si našla kamarádku podle svých představ a věřím, že i tvůj syn najde kamaráda, který mu bude vyhovovat. Třeba by mu pomohlo ho zapsat do kroužku nebo na aktivitu, kde budou zase jiné děti, aby měl kde hledat?
Taky je asi dobré mu vysvětlit, že nikdo není dokonalý, ani já, ani on a je namístě občas něco tolerovat a přehlédnout.
Ale příliš bych ho do snižování nároků na kamarády netlačila - každý to máme nastavené jinak. Jsou lidi, kteří kamarádí s širokým okruhem přátel a je jim fuk, že nijak intenzivně (a že se na ně v nouzi klidně vykašlou). A jsou lidi (jako já) kteří mají jen opravdu málo přátel, ale za to dobrých a spolehlivých.