to je právě to, jen mu ukazuju že jsem v pohodě ale nejsem, hraju hrozný divadlo a to mě zmáhá, ale nemůžu si pomoct prostě mi je smutno pripadam si sama odstrčena, unavená, hnusna. A jak tady někdo psal až se otočím za svým životem ś dětma se ucím já, já jsem je naučila jezditt na kole, já se jim věnuju,, já jim peru já se starám ale myslim že to děti neocení nikdy, ta mala se mě zrovna ptala jestli s náma nekdy táta bydlel, ani si to nepamatuje a to je to rok a jí jsou 3, berre to tak že to tak má bejt prostě táta je jinde, kluk -8 ten chápe že je to špatně